Odpradávna tato obrovská zvířata způsobovala mezi lidmi úctu. Za starých časů se všem mořským příšerám říkalo velryby, které ohromovaly svou obrovskou velikostí. Ve starověkých legendách o struktuře světa jsou velryby přiřazeny hlavní roli.
Velryby - podpora Země
Starověcí Slované tvrdili, že naše Země, plovoucí mezi nekonečnou vodní hladinou, má plochý tvar. Podle legendy ji na sobě drží tři obrovské velryby a třicet dalších malých bratrů jim pomáhá nést jejich těžké břemeno.
Podle jiných dřívějších verzí byla Země zpočátku držena na zádech sedmi velrybami, ale postupem času se jejich břemeno stalo těžkým z hříšných činů, kterých se lidé dopustili. Čtyři velryby nesnesly těžkou váhu a odplávaly do bezedné propasti. Tři zbývající zvířata, bez ohledu na to, jak moc se snažili, nebyli schopni zabránit zaplavení většiny země. Z tohoto důvodu vznikla slavná světová biblická potopa. Podle jiné verze byly původně jen čtyři velryby. Po smrti jednoho z nich se téměř celá země dostala pod vodu. Předpokládá se, že pokud zbývající velryby zemřou, přijde konec světa.
Legendy severních šířek
Národy na severu, jako jsou Islanďané a Norové, obdivovali velryby jako nikdo jiný. Ve středověkém Norsku dokonce vyšla malá brožura s názvem „The Royal Mirror“, kde byly všechny velryby rozděleny na dobro a zlo. Milé a mírumilovné velryby vždy přicházejí v obtížných chvílích bouře nebo ztroskotání lodi, které zachrání topící se posádku, zatímco zlé velryby úmyslně potopí lodě a pohltí lidi. Právě zlé velryby se nejčastěji stávají hlavními postavami islandského eposu, například jsou tu narval, velrybí kůň, červená velryba a velrybí prase. Všechny zlé velryby byly nutně agresivní a chamtivé. Celý svůj život surfovali po oceánech a hledali ztracené lodě. Při pohledu na svou kořist zlá velryba najednou vyskočila vysoko z hlubin moře a padla seshora na loď a okamžitě ji rozdrtila na malé úlomky.
Námořníci velmi často vnímali obrovské velryby jako ostrovy v oceánu. Podle jedné z legend se spěchal irský benediktinský mnich hledat Zaslíbenou zemi. Plachtil na své plachetnici přes Atlantický oceán a najednou si všiml záhadného ostrova na levé straně, který byl ve skutečnosti zády mírumilovné spící velryby. Mnich a jeho posádka přistáli na suché zemi. Poté, co se modlili díky Bohu a trochu si odpočinuli, vrátili se na loď a pokračovali ve své cestě. Nejzajímavější však je, že spící velryba necítila ani to, že nezvaní hosté kráčeli po vlastních zádech.
V islámu žije toto zvíře v muslimském ráji a mezi křesťany je velryba považována za posla samotného ďábla.
