Instalovat dobré chování u vašeho psa není tak obtížné. I kříženci se dají trénovat.
Každé dítě sní o psu. Ale přesvědčit rodiče, aby jim nechali koupit štěně, je nesmírně obtížné. Jak jsem přesvědčil svou matku, aby si pořídila psa, neměl jsem tušení. Nastala šance na záchranu. Přiběhla k nám naše malá sousedka, celá uplakaná, v rukou držela balíček. Ukazuje se, že její dědeček se měl ubohou věc utopit a bylo nutné ji zachránit.
Můj první pes tedy nebyl pastýř, ne pudl nebo kolie, ale černý kříženec. Došlo k křížení mezi lapdogem a teriérem. Mickey, jak jsem nazýval svého oblíbeného, se usadil v bytě. Bylo jí něco přes měsíc. Než se pes s námi stihl usadit, okamžitě začaly problémy v rodině. Mým rodičům vadilo, že pes chodí na toaletu kdekoli. Samozřejmě, že byla malá, a já jsem jí tuto špatnou vlastnost odpustil. Bylo ale nutné zvyknout si štěně na hygienu a čistotu.
V mnoha příručkách o chovu psů na téma „jak vycvičit štěně, aby šlo na toaletu“, jsem stále nenašel odpověď na svou pálčivou otázku a rozhodl jsem se jednat sám. Když jsem viděl, že Mickey udělal další kaluž nebo hromádku, strčil jsem jí přímo do nosu. Možná kruté, psovi se to zjevně nelíbilo.
Výcvik psa trval více než měsíc. Někdy mi jí bylo dokonce líto. Co můžete dělat, život v bytě zanechal stopy. Nakonec jsem počkal na výsledky svého úsilí. Dokázal jsem psa naučit, aby šel ven. Kaluže se samozřejmě občas staly, ale čím dál méně. Ve věku jednoho roku se pes stal zcela nezávislým a čistým a nikdy mě nezklamal. Ukázalo se, že můžete naučit křížence žádat o toaletu a chovat se ne horší než čistokrevný pes! Chodil jsem po ní třikrát denně. To je dost na to, abyste se procházeli a ulevili si na ulici.
Mimochodem, můj pes žil 13 let a zemřel na stáří.
