Původ plemene ruské modré kočky není přesně znám. Z historie je však známo, že kočky tohoto plemene přivezli z Arkhangelsku do Velké Británie námořníci - pak se těmto kočkám říkalo Arkhangelsk. Moderní název - ruská modrá - se objevil v roce 1939 ve Velké Británii. Předpokládá se, že samotná Kateřina II. Se zabývala chovem koček tohoto plemene, ale nejde o historický fakt, ale spíše o legendu.
Vzhled
Tělo koček ruského modrého plemene je středně velké, půvabné a docela svalnaté. Krk je dlouhý, štíhlý, postava je obecně harmonická. Hlava je klínovitého tvaru, krátká, polštářky s knírem na tlamě jsou zřetelně ohraničené a vyčnívají dopředu. Uši jsou velké a špičaté. Nos je středně dlouhý, rovný, mandlového tvaru, také kulatý. Od sebe vzdálené a jasně zelené.
Tlapky zástupců tohoto plemene jsou dlouhé. Podle britského standardu jsou kartáče oválné a polštářky modré; podle amerického standardu jsou štětce kulaté a polštářky růžové. Ocas je dlouhý, u kořene silný a ke špičce se zužuje.
Vlna a barva
Kočky tohoto plemene jsou ruské modré krátké vlasy, husté a silné, měkké, sametové na dotek a mírně pružné. Barva je jednotně modrá. Koťata mohou vykazovat pruhy, ale v průběhu času zmizí, ale pokud jsou u dospělé kočky patrné skvrny nebo pruhy, kvůli kterým nelze barvu nazvat jednotnou, jedná se o zjevné nevýhody. Špičky stráží jsou stříbřité, což srsti dodává lesklý stříbřitý lesk.
Charakter
Ruské blues jsou klidné, vyvážené. Jsou loajální ke svým majitelům, milující, společenští. Rádi si hrají a pořádají skutečný hon na cukrovinky, všechny druhy nití a hmyzu. Hlas koček tohoto plemene je tichý, předení je sotva vůbec slyšet.
